Není projev jako projev

No vy jste se tedy pěkně projevili! No ano! Vy! Vy všichni, co se teď projevujete s projevy o policejním státě, o zvůli státních zástupců a policie, s projevy o tom, že zločinní politici, „ač je nemusíte“, mají pravdu, a tak dále. Měli byste se zařadit do fronty před budovou (půdou) Parlamentu, kde jako výraz vděku za projevenou loajalitu dostanete nové zvonečky a zdarma vám přidají kurs správného bečení.

To abyste ty vaše projevy projevovali harmonicky s tím jediným správným projevováním demokratické (z)vůle vyvolených nadlidí. Nejvyšší soud se taky pěkně projevil... Všeobecně (všude, kromě osazenstva Parlamentu a jemu přidruženým „výrobám“) je poslanecká imunita chápána tak, jak byla tvůrci Ústavy zamýšlena, tedy jako beztrestnost řečníka při svém verbálním projevu u řečnického pultu na půdě parlamentu – prostě aby nemohl být poslanec či senátor obviněn a odsouzen za to, co říká. – Teprve až s léty a rostoucí drzostí protagonistů „demokratické“ politiky na našem malém českém dvorečku strohá definice poslanecké imunity začala košatět a rozrůstat až do obludného pojetí právě projeveného Nejvyšším soudem. Vážení soudci Nejvyššího soudu, ani od Vašich soudružek učitelek češtiny byste jistojistě jedničku nedostali. Projev jako projev, že? Není Vám to trapné? A co na to Vaše svědomí?