Nášlapné miny ve městě

Tak a v našem království je zase bílo. Krása a čistota. Čistota a krása. Aspoň na chvilku. Tedy ve městě aspoň na chvilku. Na ulicích to záhy zkazila prosolená mazlavá rozježděná břečka. Solit - to se musí, letošní příděl soli se musí spotřebovat, aby někoho na příští rok nenapadlo příděl soli snížit, kdyby letos nějaká zbyla. Odhrnout tu břečku už ale nejde, neboť to by si na těch „kvalitně“ opravovaných ulicích silničáři poničili radlice. Takže jezdí s radlicemi nahoře. A solí!

Člověk, aby zpočátku raději nevycházel. Mohl by přijít k újmě. Tedy jeho oblečení by mohlo přijít k újmě. Nejdřív je totiž potřeba tu mazlavou břečku z ulic rozstříkat po přilehlých chodnících. Ale koneckonců - ono to jde docela rychle. Když si to spočítáte, co auto, to jeden pasažér, tedy řidič a než se přepraví všichni obyvatelé města z jednoho konce na druhý a zpátky - to je nějaká síla na rozstřik!

Pokud ale přeci jen člověk vyjít musí a musí jít dál, než ke svému autu, pak se snaží chodit tudy, kam ta břečka nedostříkne. Takže nejspíš po trávníku podél chodníku. Jenže ouha! Pokud totiž náhodou je na chodníku sníh již odhrnut, pak to mimo jiné znamená, že zodpovědný vedoucí městských technických služeb je fakt zodpovědný. No ale hlavně to znamená, že každá vyvýšenina takto odhrnutého sněhu je velice brzy pokropena žlutými sprškami od našich čtyřnohých spoluobyvatel.

Nevzhledné! Co ale naděláme, že?

Ale bacha - každá taková vyvýšenina, každý takový „mantinel“ sněhu podél chodníku, může skrývat, ještě z předchozí slezlé sněhové nadílky, nějakou tu jejich nášlapnou minu.

A nebojte se - skrývá!

Dvounohé obyvatelstvo, které si vyjde své čtyřnohé miláčky vyvenčit (a vzhledem k tomu množství i ta část, která to normálně, když není sníh, nedělá) totiž ignoruje základy slušného občanského soužití a nakladené miny neodklízí.

Nechutné! Tady také nic nenaděláme?

Tady bysme už něco udělat mohli. Plošná represe, v podobě několikanásobného zvýšení poplatku za psa ve městě, není spravedlivá vůči těm slušným spoluobčanům, kteří za svým miláčkem to nadělení uklidí. A ti neslušní mají svého „miláčka“ zaregistrovaného u babičky na venkově, kde se platí mnohem nižší poplatek, než je ten několikanásobně nakonec nezvýšený ve městě. Takže tudy cesta asi nevede.

Ale co to zkusit cestou cílené represe. Městští četníci by mohli, namísto „obouvání“ špatně zaparkovaných aut, být „v terénu“ a každému neuklízeči udělit tak vysokou pokutu, že si na ni bude muset s městem sjednat splátkový kalendář a pro příště si takovou kratochvíli raději rozmyslí. A kde nestačí četníci, tam máme kamery. 

Nemám vůbec nic proti psům ani proti jiným zvířátkům! Ba naopak! Ale podle mého názoru zvíře do města nepatří, protože trpí. A v tomhle případě následně pak „trpí“ i ostatní obyvatelé, když do toho šlápnou.

Nášlapné miny v okolí svého bydliště mám zmapované. Na procházce jsme je, s mým malým synem, všechny zaregistrovali. Naštěstí bez újmy